rozhovor Dan 1

26. července 2006 v 20:27 |  ROZHOVORY
Momentálně máte pauzu mezi natáčením dvou filmů. Co děláte, když nenatáčíte a nebo nejste ve škole?
No, moc času nemám! Před několika týdny jsem se začal učit na zkoušky, takže teď trávím volné chvíle nad dějinami - sjednocováním Itálie na přelomu 19. století a takové ty věci. Takže se rozhodně nenudím. A jinak... o prázdninách jsem třeba jel na hudební festival v Readingu, což bylo vynikající.

Byl jste tam pod stanem?
Zase tak pravověrný tramp nejsem. Před rokem se tam takhle vydali mí kamarádi a někdo jim dokonale vybílil stany. Na místě, kde by stál můj, by pravděpodobně bylo velmi, velmi rušno. Jeden z mým kamarádů mi řekl, že by se mohlo provalit, kdo ve stanu spí, a to by teprve byl problém. Byl jsem v jednom místním hotelu, ve kterém podle šuškandy měly být ubytovány všechny vystupující kapely, jenže jsem nakonec na žádnou nenarazil. Trochu mě to zklamalo.

Změnilo se něco zásadního, když se k sérii Harry Potter dostal první britský režisér Mike Newell?
Ano, změnilo. Rozumí tomuhle světu internátních škol, protože do jedné z nich chodil. Možná to nebyly Bradavice, ale jistě vypadaly podobně. Vyrůstal v nich. Bylo skvělé mít britského režiséra.

Producent David Heyman řekl, že cítí, že Mike Newell do filmu vnesl více humoru, než by tam zřejmě vnesli jiní režiséři. Myslíte, že jste v určitých aspektech dělali spíše komediální film?
Myslím, že jsme to tak museli udělat, protože některé pasáže jsou až příliš temné a opravdu děsivé. Některé scény ve filmu jsou rozhodně humorné - ačkoli já sám bych vzhledem ke své postavě asi jen stěží našel něco, co by bylo děláno pro záměrný legrační efekt. Je však pravda, že když se zpětně dívám na scény, ve kterých jsem, směji se. Ve scéně v Homework Club si Rupert a já povídáme o tom, jak si sehnat partnerku na Vánoční ples. Na tomhle místě určeném k soustředění by se lidé spolu neměli bavit, takže se z ničeho nic za našimi zády vynoří profesor Snape a uhodí nás přes zátylek knihami. Není to nic zvláštního, ale má to legrační vyznění. Mike to přirovnal k filmu Velký útěk. My kopeme tunel a Alan Rickman je nacista, který nás chce nachytat při činu. To je podstatou té scény.

Zdá se vám, že každý další film ze série je pro vás větší výzvou? Nejenže musíte ve filmu hrát, ale zároveň se stále zlepšovat.
To je pravda, musíte být stále lepší. Chci se stále zlepšovat, protože kdyby tomu tak nebylo, možná stal příliš spokojený sám se sebou. A když jste se sebou příliš spokojení, podáváte špatné výkony. V určitém slova smyslu je to těžší. Třeba v tom, že si uvědomujete, jak obrovský projekt to je. Jsme si vědomi zodpovědnosti a velikosti očekávání, které se s tím pojí. Teď si to uvědomuji ještě více než kdysi. Myslím, že to částečně souvisí i s dospíváním - víte, že se na vás lidé víc dívají a vy chcete podat ten nejlepší možný výkon. Teď už se na placu cítím mnohem lépe, než dříve, a jsem s postavou Harryho sžitější, protože ho lépe znám. Takže ještě jednou zopakuji odpověď na vaši otázku: ano, je to těžší, ale jsou zde jisté věci, které celé to napětí vyrovnávají.

Vezmeme-li v úvahu povahu čtvrté knihy, byl pro vás film náročnější na fyzičku? Musel jste hrát pod vodou, že ano?
Ano, fyzicky to bylo velmi náročné. Osobně však pro mě byl nejnáročnější souboj s drakem, protože ve filmu jdeme ve zpodobení této scény dál, než je tomu v knize, kde spadnu z koštěte a začnu sjíždět po střeše. Během natáčení jsem tuhle jízdu po střeše dělal několikrát za sebou, částečně jsem byl jištěn pružným lanem zakotveným ve stropě, padal jsem a přistál na zemi. Bylo to dost děsivé, protože ve skutečnosti to byl volný pád ze dvaceti metrů, který trval tak dvě a půl vteřiny, možná dokonce méně. Bylo to opravdu šílené. Nebudu vám tu nalhávat, že jsem neměl strach. Měl jsem - a velký. Ale dopadlo to dobře, takže i když budou v kině sedět lidé, kteří si pomyslí "To by mě zajímalo, jestli to byl kaskadér a pak mu jen počítačem nasadili Harryho obličej", budu vědět, že jsem to byl opravdu já. Na úplném začátku jsem měl strach, ale tak po pěti šesti záběrech se mi to začalo líbit. Tahle část byla pro mě fyzicky asi nenáročnější. Tohle tedy byla největší fyzická výzva, ale největší psychickou výzvou byla Harryho konfrontace se samotným Voldemortem na konci filmu. Tahle scéna je zároveň fyzická i emocionální, protože Harry se setkává s postavou, která zabila jeho rodiče, a kterou i sám Harry chce zabít.

Byla to po herecké stránce ta nejtěžší scéna celé dosavadní série?
Rozhodně. Ještě jsem ji neviděl sestříhanou vcelku - já se na natočený materiál nikdy nedívám - takže nevím, jak vypadá, ale doufám, že to bude v pohodě. Jsem trochu nervózní, protože právě k této konfrontaci celé čtyři filmy směřují. Nicméně Ralph Fiennes je jako Voldemort naprosto dokonalý. Kdybych to náhodu nezvládl, jsem přesvědčen, že scénu zachrání. To je alespoň můj plán.

Stál jste i před další výzvou - naučit se kvůli plesové scéně tancovat...
Jó, jo, tahle scéna byla taky těžká. Až budete v kině, všimněte si, že nikdy neuvidíte moje nohy, vždy jsem tam jen od pasu nahoru. Byl jsem totiž docela dost znevýhodněn. Všichni ostatní měli na nácvik tanečních kreací tak tři týdny. Zatímco já točil náročné scény s "Pošukem" Moodym, oni se učili tancům a zkoušeli si je pořád dokola. Já se v úhrnu tanci neučil déle než tři hodiny. Takže tak po šesti sedmi krocích jde celé mé umění do kytek. Tancoval jsem s fantastickou dívkou jménem Shefali, která ve filmu hraje postavu Parvati Patil. Dívka, která ve filmu hraje její sestru Afshan je ve skutečnosti jednou z mých nejlepších kamarádek. Shefali byla skvělá, při tancování si však také užila svoje. Ona a Afshan hrají sestry, jenže Afshan je mnohem vyšší, takže Shefali dali vysoké podpatky. Takže najednou se ve scéně objevuje někdo, kdo nezvládá koordinovat své pohyby - já - a někdo, kdo je na masivních podpatcích. A teď se pokuste vytvořit dokonalý taneční pár! Nebylo to snadné, ale nakonec jsme se naučili, jak zahrát, že jsme vlastně skvělí tanečníci, a dost jsme si to užili a hodně se u toho nasmáli. Technicky vzato bych měl být skvělým tanečníkem, protož oba moji rodiče byli v mládí reprezentanty v tanci, jenže jak se zdá, tyhle geny jednu generaci přeskočily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama